SBÍRKY - KNIŽNÍ PŘEKLADY


<ZPĚT


UKÁZKA

Velká biskupovská noc

 

 

ZE STÍNU MÉ POEZIE VYSTUPUJE MÁ PODOBA ŠÍLENÁ
ta touha milovat
voda klopýtá přes paže jak přes kameny
ta touha zahryzlá do ticha
ta touha těhotná
kdy v břichu stoupá katedrála světla
z maličkých slz
kdy něha a strach se spojují
a nad hladinu se spouští
tenoulinké větve vrb

 

 

 

 

JEZERO JE TICHÉ A PŘIVOLÁVÁ VŠECHNA MOŘE
všemi ústy vyvrhuje stesk do skal
paměť lidstva je jen bílá plachta
Procházející milenci utkvěli i jejich zlatá těla
uschlá vážka – hlavu zvrácenou nazad –
se oddává poslední rozkoši
Odstupujeme od svých těl
prohlížíme je
a odkládáme jako vydlabaný kmen
tak jsme se očistili
hnisající rány nemocného muže jsou bílé hvězdy

 

Kanada, Rocky Lake, 19. července 2001

 

 

 

 

NAKONEC JE TOMU VŽDYCKY TAK:
v každém setkání rozmlouvám se sebou sama
a něha kterou přijímám není než má vlastní něha
pokrývám jí ztichlé tělo
šplouchá v něm vzdálená voda
do jaké skály jsme se obtiskli
jaká lastura nás vyvrhla
čí a k čemu jsme vnitřností

 

 

 

 

ZA NEHTY NA NOHOU MÁ ČERNOU A ZLATOU VŮNI
uvízlý příliv za bouře
marně dnes hledáš bránu
všechny vchody jsou zavřené
jen chodidla zvrásnila cesta
černá pěna se zachytila tu a tam
s příslibem svítání v daleké zemi
z nádoby puklé na úbočí vytéká hustá šťáva z višní
voní křehké a zotvírané tělo

 

Dillí, 13. července 2003

 

 

 

 

 

 

 

<ZPĚT