| UKÁZKA
Inkoustová skvrna Karibiku
Po Květné neděli
V pondělí nesu v náručí květináče
azalka růžově doutná v ložnici
modré pochodně hyacintů prostírají
vůni až ke stropu
v kuchyni vzplál trs narcisu
(křesťané a pohané se chystají světit oheň)
Má touha po tichu je jako neuhasitelný plamen
Od 18 .20 hoří katedrála Notre-Dame
Praha, duben 2019
Krásná Kateřina
Brrr, je mi zima
teď tady pluju
a bahnitá voda
mi teče do útrob
Asi jsem neměla
tu Virginii číst
Jsem pastýřka ryb
jemně mě líbají
jak na masáži
v Celetný ulici
Asi jsem neměla
tu Virginii číst
Jen jsem chtěla znát
jaký to dole je
Džbán má hrdlo úzký
z něj nevypluju ven
Asi jsem neměla
tu Virginii číst
Mé oči vypouklé
co žije pluje sem
to levé luna je
to pravé slunce všem
Asi jsem neměla
tu Virginii číst
Brrr, je mi zima
jsem pastýřka ryb
jen jsem chtěla v tmách
nést světlo – možná pak – až – snad
Praha, říjen 2019
- - -
Spálím všechny oceány
Srovnám se zemí všechny hory
vypíchám ptákům oči
uřežu rybám ploutve
podříznu dobytek
zastřelím lesní zvěř i šelmy
a budu chlemtat jejich krev
Spálím všechny oceány
aby moje cesta k tobě byla kratší
Ve spárech vany
Před černobílou fotografií pařížského nábřeží
padá secesní panna
žluté růže na fialových šatech
Přilepuji si dlouhé stříbrné řasy
stojíc na průhledných podpatcích
Ostrou červení natírám rty
já – pop-artová panna
Ty – jak to máš rád –
sedíš vražený do vany
mezi nohama svíráš
stříbrného hada
Potřu tě rudou rtěnkou
jako malinu sevřu tě mezi stehny
rozdrtím i s vanou mezi rty
| 
