V mých útrobách létá hejno netopýrů
Kdysi v Saint‑Émilion jsem vešla de velkého domu
ve dvanácti místnostech naráželi o zdi netopýři
mí hostitelé mi řekli že jsem čarodějka
a místo aby mě upálili
uložili mě do nejkrásnější místnosti
Už tu bydlím jenom s holuby
v domě který všichni opustili
a který opouštím i já
lze se teď procházet v útrobách bytů
a na kusech nábytku pozorovat otisky bývalých sousedů
ráno vycházím na pavlač mezi štěrk a holubince
takový je můj život
zastřená okna k minulosti
a u promoklých zdí nánosy snů
Na úmrtí Violy Fischerové
Teď už jenom sním o tvém domku na vinici
tvoje jméno má chuť podzimní révy
Dnes jsem ostříhala Marinu na mikádo
v noci v Auvergne volala její maminka
sanitku pro záchvat úzkosti
včera jsem dostala zlý dopis od přítele
Myslela jsem, že už neumím psát, Violo,
ale tvoje mrtvá ruka mi znovu otevřela
dvířka do zapovězených míst
|